Dogma
Středa, odhadem 23:20, Brdy
Jak já jsem se pitomec mohl nechat nalákat do zjevné pasti? Nejsem přece nerozvážný puberťák, co se nechá utahat na vařené nudli. A přesto jsem to dopustil. No, máš co jsi chtěl chlapče. Prodírám se křovisky, tma je taková, že si nevidím ani na ty svoje křivý nohy. Co chvíli mě nějaká větev mohutně šlehne do obličeje. Klopítám a neznalost terénu si, co krok, vybírá svoji daň. Prošlápnu do prázdna a svalím se na zem. S hlasitým šplouchnutím jsem dopadl do louže bahna a bůh ví čeho ještě. Možná raději nevědět. Z dálky slyším hlas. Je to rodilá ruština, bez pochyby. Takže přece jen…myslel jsem si, jak jsem chytrý, soběstačný a svoje problémy si vyřeším sám. Bláhová to myšlenka. Proč si neřeknu o pomoc, když ji potřebuji ? Hloupá chlapská ješitnost. Teď není ale správná chvíle, ani místo na dlouhé rozjímání. Hlas se blíží. Sakra kde mám auto? Nechal jsem ho tam, někde u lesa, předtím než jsem… au… dostal tupou ránu do temene. To vysvětluje, proč si stále nejsem schopen střípky posledních událostí poskládat do nějakého koukatelného a srozumitelného obrazu. Instinktivně si sahám na hlavu. Fajn, nelepí to, asi žádná krev, zdá se. Maximálně tedy otřes mozku, to je ok, to už tady bylo a vím, kolik mi to v dalším fungování dovolí. Odvalím se bokem, mokro už mám stejně všude. I tam, kam se většinou kouká jen doktor. Takže jestli nechcípnu v rukou nějakého Ivana, tak dostanu zápal plic jako víno. To je zase den. Prodírající se postava je už tak blízko, že rozeznám slabou záři mobilu osvětlující jeho tvář. Sakra to je obr. Metr devadesát ? Možná i víc… No, čekal jsem někoho menšího, tenhle bude mít určitě i zatracenou páru. Zaujal jsem polohu válející se klády a začal se soustředit na svůj vlastní dech. Jak jsem se to tenkrát naučil na kickboxu? Umět řídit svůj dech a ovlivňovat tep. Pomalu se uklidňuji a dýchám co nejvíce potichu to jde. Tenkrát jsem se také naučil něco, z čeho se mi svírá žaludek pokaždé, když si na to vzpomenu. A teď to snad budu muset použít, no to se mi musí zdát... Přece nemůžu někoho zmrzačit. Ale jde mi hergot o žití. Když byl tak hloupý, že mě nechal utéct, tak mám šanci. Není místo pro nějaké ale, možná, snad. Diplomacie jde stranou. Já, nebo on. Mám se rád, možná až moc. Ten pitomec si pořád ještě debatuje po telefonu. Takhle ho mám jako na dlani. Čekám na správný moment. Stále jde, neví kde jsem, to je jisté. Dva metry, metr. Teď! Vymrštím se a z první udeřím vší silou do místa, kde tuším krk toho neandrtálce z východu. Trefa do černého... Poznal jsem to podle zvláštního křupajícího zvuku a šílené bolesti, která vystřelila do celé mé paže. Slyším chrapot a zvuk podobný pytli brambor padnoucího z valníku traktoru zemědělského družstva. Jo! Povedlo se! Ale kolik jich tu ještě může být? Proč nenosím alespoň kesr, obušek, nebo nějaký nůž. Po bitvě je každý generál. Je čas se střelhbitě vytratit. Potřeboval bych si po vzoru Jeníčka najít nějaký pořádný strom, ze kterého bych se rozhlédnul. Takhle neuvidím ani Taj Mahal, kdybych u něho seděl. Olověná obloha, která kryje nebe už posledních pár dní mi, jasně a naschvál, hází klacky pod nohy. Stačilo by trochu měsíčního svitu. Najít nějakou cestu. Nebo alespoň zhruba nabrat správný směr. Koukám se na nebe.
“Ty se tam nahoře určitě nudíš, viď fešáku!“ jestli tam někde bůh je, tak tohle musel slyšet. Jistojistě. Po několika minutách cítím, že se dostávám na pevnější půdu a v dálce konečně poznávám mihotavé záblesky lamp a jednotlivých obydlí. Že by se velký bratr nakonec smiloval nad nicotným člověkem? Světlo na konci tmy, svítající naděje, mi dává najednou obrovskou sílu. Kolikrát stačí jen malý impuls a začínáme znovu bojovat. Přidávám na tempu a běh se mění ve sprint. Teď bude záležet na každém kroku, rozhodnutí… Ale v tomhle mám už naprosto jasno. Přibíhám na jakési náměstíčko v malé vesničce, telefonní budka O2 láká neonem do dálky. Díky kyslíci, co jsme si, to jsme si, dnes jsem rád, že vás mám. Po kapsách dám dohromady pár drobných. Polykám hrdost, ješitnost a po paměti točím číslo:
„Ehm, prosím?“ hlásí se rozespalý hlas.
„Honza, ahoj, potřebuju pomoc. Víc než kdy dřív, jsem v průseru! Bez legrace.“
Pak už šlo vše ráz na ráz. Odvoz, noc v hotelu v Praze, doručení pasu, ráno autem do Mnichova, let do Paříže a odpoledním letem Air Cubana přímo do Havany. Než se vše uklidní, tak jsem tady. Oddán jen pláži, horku a kubánským rytmům salsy. Vím, že tohle není ideální místo, kde se před rusáky schovat, ale z druhé strany brilantní volba. Možná ještě lepší by bylo jet do Moskvy a na Rudém náměstí vystrčit na svět holý zadek. Paradoxy fungují. Když něco uděláme jednoduše, tak můžeme způsobit větší parádu, než složitým plánem. Věřím, že se vše vyřeší… Dum Spiro Spero. Dokud dýchám, doufám. Plátno je opět bílé, je čas vzít barvy a začít malovat novou budoucnost.
„Buenos días, Como esta? Mojito por favor. Gracias,“ z rádia hraje Benny More a jeho En Vivo. Nasadím si sluneční brýle, naučeným pohybem vezmu do ruky telefon a vytáčím číslo, které si budu pamatovat až do smrti. Komunikační most funguje dokonale:
„Ahoj chlape, to ti tedy povím, to byl zase týden. Díky za pomoc, jsem tvým dlužníkem…“
Jan Kotlín
Chováme v bytovém domě zvíře
Soužití s domácími mazlíčky se stalo běžnou realitou bytových domů snad všech měst naší republiky. Ať už pes, kočka, křeček, nebo různí plazi zpříjemňují život svým majitelům a mnohdy znepříjemňují život sousedům.
Jan Kotlín
Svátek leteckých nadšenců CIAF 2014
"Já vedi, já vidi, já nudi." Přišel jsem, viděl jsem, znudil jsem se. Tak by asi podle nálady okolo stojících ohodnotil Hawkeye Pierce letošní ročník jedné z nejprestižnějších leteckých akcí, která se v naší krajině dá navštívit.
Jan Kotlín
Houpání přece nezabíjí
Houpat se je přirozené a běžné. Už od kočárku, kolíbky nás ten stereotypní pohyb uklidňuje. Možná to máme v genech od dob houpání na stromech, odkud jsme se postupně přesunuli na pevnou zem a k pohybu kupředu dál sloužily jen nohy. V dětství a pubertě jsme se houpali snad všichni, ve stáří se mnoho z nás rádo posadí do houpacího křesla na verandě nějaké pěkné chaty u lesa. Rozhoupané dětství přežila většina z nás ve zdraví. Proč je tomu najednou jinak?
Jan Kotlín
Lupeny na MS v hokeji 2015
Organizační výbor mistrovství světa 2015 zveřejnil ceny vstupenek, jejichž prodej odstartuje v průběhu listopadu. Detailní podrobnosti prodeje budou upřesněny, ceny jsou však už dány. Na zápasy základních skupin stojí lístky od 190 do 1690 korun, záleží na atraktivitě duelu. Kdo chce vidět český tým, zaplatí minimálně 1290 korun. (zdroj www.hokej.cz)
Jan Kotlín
Dovolená po Česku - 4.díl
Jmenuji se Karel. Karel Bartáček. Je mi třicet-sedm let a letos jsme s manželkou Marií vyrazili po dvaceti letech na dovolenou. Do Egypta. A toto je náš deník.
Další články autora |
Atentát na Fica. Slovenského premiéra postřelili
Slovenského premiéra Roberta Fica ve středu postřelili. K incidentu došlo v obci Handlová před...
Fico je po operaci při vědomí. Ministr vnitra mluví o občanské válce
Slovenský premiér Robert Fico, který byl terčem atentátu, je po operaci při vědomí. S odkazem na...
Fica čekají nejtěžší hodiny, od smrti ho dělily centimetry, řekl Pellegrini
Zdravotní stav slovenského premiéra Roberta Fica je stabilizovaný, ale nadále vážný, řekl po...
Pozdrav z lůžka. Expert Antoš posílá po srážce s autem palec nahoru
Hokejový expert České televize Milan Antoš, kterého v neděli na cestě z O2 areny srazilo auto, se...
Novotný je na vyhazov z ODS. Výroky o Slováčkové překročil hranici, řekl Benda
Starosta Řeporyjí Pavel Novotný překročil hranice, které by se překračovat neměly, kritizoval v...
Klimatičtí aktivisté ochromili letiště v Mnichově, vybrali si rušné svátky
Letiště v Mnichově dočasně přerušilo provoz v důsledku protestu klimatických aktivistů z hnutí...
Kvůli nehodě kamionu je uzavřena D35 u Olomouce ve směru na Mohelnici
Kvůli nehodě kamionu byla dnes časně ráno uzavřena dálnice D35 u Olomouce-Nemilan ve směru na...
Vláda se bude zabývat budoucnosti zóny Plzeň-Líně. Letecká záchranka zůstává
Ministři se po stažení plánu na budování továrny na výrobu baterií do aut v loňském roce znovu...
Máš jiný názor? Tak tohle je výsledek. Kaliňák o zákulisí atentátu na Fica
Premium Je jedním z nejbližších lidí premiéra Roberta Fica ve straně Smer-SD. Byl ve všech Ficových vládách...
Rozdáváme batolecí mléko ZDARMA
Na cestě mateřstvím se potkáváme s různými výzvami. V případě výživy našich nejmenších představuje kojení ten nejlepší základ. Pokud však kojení...
- Počet článků 74
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 2742x
Seznam rubrik
Oblíbené blogy
Co právě poslouchám
Oblíbené knihy
Oblíbené stránky
Střední školy
Nepřehlédněte
- Klimatičtí aktivisté ochromili letiště v Mnichově, vybrali si rušné svátky
- Pivní recepturu i bránu pivovaru má ambiciózní výčepní vytetovanou na ruce
- Florida vyřadila Boston z play off, Pastrňák a Zacha jsou volní pro MS
- Maturitní obory nabídnou v druhém kole přijímaček v kraji stovku míst
- Šéf volejbalového svazu: Ostravský turnaj už má ve světě pevné místo
- Na šanci čekal třicet kol, pak brankář Fendrich pomohl Jablonci k záchraně
- Přiletí na MS Pastrňák se Zachou? Reprezentaci zbývají dvě volná místa
- Zaútočíš? Přísně tajné! Jak si Thomas na větru otestoval růžového muže