Dvakrát miř, jednou...
Záchody v obchodních centrech jsou samostatnou kapitolou. Musím předem uznat, že ne ve všech je situace kritická, místy je to vcelku snesitelné a jeden nemá nutkání si znovu prohlédnout svůj vlastní oběd. V pár případech ale narazíme na „muy excellente“, ze kterého se sbíráme ještě několik dní. A protože jsem chlap, tak se rozepíšu čistě o chlapské „oné“ místnosti. Jejich lokaci jsme mnohdy schopni určit již z parkoviště, odkud nás neomylně jako follow me car navádějí v letních měsících hejna much (pozor ale nezabloudit – pokud moucha letí kolem pokladen, pak s největší pravděpodobností míří k pultu s oschlou uzeninou, nebo do rybího koutku!) a zejména odér, který nelze přirovnat k ničemu podobnému a tak si za léta vydobyl svoji pozici v hitparádě toho nejhoršího, co náš nos může potkat. Prostě smrad co by se dal řezat motorovou pilou. Když vás to neodradí, močový měchýř tlačí, krok se nápadně zrychluje a pustit to nohavicí v nejbližším parku nám přijde kulturně out, pak nezbývá, než vzít za kliku. Tady se hodí poznamenat pravidlo číslo 1 – kdo do otevřených dveří ihned strčí hlavu, či celé tělo, je sebevrah, nebo novodobý kamikadze. Nejprve otevřít, nechat chvíli vyvětrat, pak teprve vstoupit. Pokud to situace a močový měchýř dovolí. Při vstupu je nutné, i vzhledem ke svému úspornému kroku, být extra opatrní, aby nedošlo ke smyku a následnému pádu na nápadně blýskavou podlahu. To není vůbec dobrý způsob, jak udržet svoji psychickou náladu v rovnováze. Po probruslení do druhé části a pohledu na mušle, tedy zejména jejich okolí je najednou jisté, že původní domněnka o vodě protékající prasklým odpadem z umyvadla na zem byla naprosto mylná. To není voda. A pánové obutí v žabkách naboso zalitují. A pánové obutí v sandálech a bílých ponožkách zalitují dvojnásob.
Např. na WC v Kauflandu v Praze na Jarově doporučuji holínky. Jedna věc mě ale stále i po letech zaráží. Pánové!!! Já chápu, že se s tím kolikrát nepářeme, někdy to opřeme ke stromu, ale když už jsme na veřejném záchodě, tak se nedokážeme trefit? Mušle je dostatečně velká, manévrovací prostor je více než adekvátní a tak si každý střelec může najít svoji nejvýhodnější pozici. Je s podivem že přesto, že TO je jedna z věcí, kterou 99% z nás má každý den v ruce alespoň jednou, tak jsme se za těch X let (dokonce někdy i desítek let) nenaučili odhadnout svůj dostřel a balistickou křivku. Místo střelby „na snajpra“ střílíme spíše stylem „brokovnice“, tedy náhodný výstřel do prostoru, snad se nějaká trefí. Při pohledu na zem by si zároveň nezaujatý pozorovatel mohl myslet, že někomu líná jeho domácí mazlíček. Ne ne, žádné morčátko dobrovolně neshodilo srst, ani to na zemi nejsou dvě tři ztracené paruky z oddělení módních doplňků. Až si říkám kde se na nás tolik porostu bere, že si občas někteří z nás ty biologické suspenzory nesvléknou, musí v tom být strašné vedro. Ale to by zase nemohli zanechat kousek sebe všude po okolí.
Zajímavá situace nastává pokud je u mušlí obsazeno. Tedy obsazeno znamená, že ze tří mušlí jsou obě krajní okupovány střelci, prostřední je volná. Každý správný chlap ví, že to je plný stav. Zbývají kabinky. Tam je situace bohužel ještě horší a náhle se zdá být ne moc vzdálený park s křovisky mezi paneláky jako lákavá volba. V kabince vládne zvláštní klima a pohled na podlahu ohraničenou papundeklovou ohrádkou je jako printscreen podlahy u mušlí, ale koncentrovanější. Že se většinou neobtěžujeme zvedat sedací prkénko je věc vcelku obvyklá, ale obávám se, že někteří se neobtěžují zdvihat ani prkénko horní, tedy krycí. Jediným světlým bodem je tedy vydrhnutí rukou před odchodem (papírové utěrky nejsou, to je jasné, fukar je povětšinou evidentně také unavený ze své práce a tak častokrát stávkuje. Ani se mu nedivím). Problém, na který jsem prozatím nenalezl odpověď je, jak se s relativně čistým párem rukou dostat z WC, která jsou zavřena klikou. Jen z představy kdo všechno sahal na kliku a dál, se mi zvedá kufr. Zbývá tedy dveře vykopnout (to jsem zavrhnul, nebudu riskovat uklouznutí a pád do kaluže), nebo zastavit takzvaně „na čekanou“ a počkat, až někdo dveře z druhé strany otevře. Pokud se jedná o „větrače“ z prvního odstavce, máte vyhráno. Proklouznout je věcí vteřiny, zapomenout následně věcí dnů až týdnů podle míry otřesnosti zážitku. Smekám před těmi, kteří takové záchody uklízí, ti musí být extra odolní a odvážní. Takhle si představuji prémiovou třídu bobříka za statečnost.
Nejdrastičtějším zážitkem třískajícím naše sebevědomí klackem do němoty jsou odpočívadla u dálnic. Myslím ta lesní zátiší, kde polorozpadlá betonová budka s rozvaleným vchodem doslova láká k nahlédnutí. Je to zvláštní druh masochizmu, protože předem víme, že pohled to nebude vůbec pěkný, ale průzkumnická povaha se nezapře a tak letmo nakoukneme. Kdo v životě ani jednou takového nápadu nezalitoval má z pekla štěstí. Uprostřed je díra, tedy odlehčená verze tureckého záchodu, kolem něhož je v soustředných kruzích postupně nakladeno X „pastí“. Po vytancování z toho domu hrůzy se nabízí možnost lesíka kolem. Ten je nám všem dobře známý jako jeden velký a prostorný záchod a pisoár 2 v 1. A také smetiště, sklad náhradních pneumatik, sběrna plastového odpadu a další. V noci a za snížené viditelnosti bych nedoporučoval nohou opustit beton vozovky odpočívadla. V případě nevhodného obutí, kterým je veškeré obutí kromě holínek a kanad, bych nedoporučoval vstup ani přes den, bo si s sebou lusknutím prstů povezete na pantofli černého (hnědého) pasažéra. Jak to na takovém místě vypadá asi nemusím popisovat. Jednou jsem byl ale vcelku potěšen, jelikož jsem měl nad čím po cestě přemýšlet – na jednom metru čtverečním byly dvě hromady, prázdná láhev od vodky a použitý kondom. Zřejmě se tam odehrála nějaká povedená technoparty, či co.
A tak ať jsme černí, nebo bílí, Rusové, nebo Číňané, zkusme nebýt prasata, ale chovat se jako lidé. Vím, že je to někdy nad naše síly, ale zkusme to. Třídit odpad nám také nešlo a teď jsme vcelku profíci.
Jan Kotlín
Chováme v bytovém domě zvíře
Soužití s domácími mazlíčky se stalo běžnou realitou bytových domů snad všech měst naší republiky. Ať už pes, kočka, křeček, nebo různí plazi zpříjemňují život svým majitelům a mnohdy znepříjemňují život sousedům.
Jan Kotlín
Svátek leteckých nadšenců CIAF 2014
"Já vedi, já vidi, já nudi." Přišel jsem, viděl jsem, znudil jsem se. Tak by asi podle nálady okolo stojících ohodnotil Hawkeye Pierce letošní ročník jedné z nejprestižnějších leteckých akcí, která se v naší krajině dá navštívit.
Jan Kotlín
Houpání přece nezabíjí
Houpat se je přirozené a běžné. Už od kočárku, kolíbky nás ten stereotypní pohyb uklidňuje. Možná to máme v genech od dob houpání na stromech, odkud jsme se postupně přesunuli na pevnou zem a k pohybu kupředu dál sloužily jen nohy. V dětství a pubertě jsme se houpali snad všichni, ve stáří se mnoho z nás rádo posadí do houpacího křesla na verandě nějaké pěkné chaty u lesa. Rozhoupané dětství přežila většina z nás ve zdraví. Proč je tomu najednou jinak?
Jan Kotlín
Lupeny na MS v hokeji 2015
Organizační výbor mistrovství světa 2015 zveřejnil ceny vstupenek, jejichž prodej odstartuje v průběhu listopadu. Detailní podrobnosti prodeje budou upřesněny, ceny jsou však už dány. Na zápasy základních skupin stojí lístky od 190 do 1690 korun, záleží na atraktivitě duelu. Kdo chce vidět český tým, zaplatí minimálně 1290 korun. (zdroj www.hokej.cz)
Jan Kotlín
Dovolená po Česku - 4.díl
Jmenuji se Karel. Karel Bartáček. Je mi třicet-sedm let a letos jsme s manželkou Marií vyrazili po dvaceti letech na dovolenou. Do Egypta. A toto je náš deník.
Další články autora |
Tři roky vězení. Soud Ferimu potvrdil trest za znásilnění, odvolání zamítl
Městský soud v Praze potvrdil tříletý trest bývalému poslanci Dominiku Ferimu. Za znásilnění a...
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Takhle se mě dotýkal jen gynekolog. Fanynky PSG si stěžují na obtěžování
Mnoho žen si po úterním fotbalovém utkání mezi PSG a Barcelonou postěžovalo na obtěžování ze strany...
Školu neznaly, myly se v potoce. Živořící děti v Hluboké vysvobodili až strážníci
Otřesný případ odhalili strážníci z Hluboké nad Vltavou na Českobudějovicku. Při jedné z kontrol...
Prezident Petr Pavel se zranil v obličeji při střelbě ve zbrojovce
Prezident Petr Pavel se při střelbě na střelnici v uherskobrodské České zbrojovce, kam zavítal...
Další případ zpožděné dodávky zbraní. Česká firma se soudí na Ukrajině
Premium Vztahy mezi Českem a Ukrajinou nejsou vždycky idylické. Svědčí o tom soudní spor, na který narazila...
Světlušky mění válčení ve městech. Nové drony snížily počet padlých Izraelců
Premium Jen několik decimetrů velký přístroj může znamenat revoluci městské války: minivrtulník, který...
Dva ruští vojáci se doznali k trojnásobné vraždě na Ukrajině
V okupované části Chersonské oblasti na jihovýchodu Ukrajiny zadrželi dva ruské vojáky, kteří se...
Architektonickou cenu EU získal univerzitní pavilon, blízko byla i ostravská galerie
Studijní pavilon Technické univerzity v německém Braunschweigu se stal vítězem prestižní...
Akční letáky
Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!
- Počet článků 74
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 2742x
Seznam rubrik
Oblíbené blogy
Co právě poslouchám
Oblíbené knihy
Oblíbené stránky
Střední školy
Nepřehlédněte
- Další případ zpožděné dodávky zbraní. Česká firma se soudí na Ukrajině
- Světlušky mění válčení ve městech. Nové drony snížily počet padlých Izraelců
- Strečinkem ke zdraví: seznamte se s jeho benefity
- Kdo hledá práci, má to těžší než dřív. Na jedno místo se hlásí stále víc lidí
- Jsou na vás hry moc těžké? V budoucnu vám možná pomůže umělá inteligence
- Dům s interiéry, kde jsou bylinky na prvním místě, zve k odpočinku
- Xiaomi už se nebude držet zpátky. Pro řadu T chystá další prémiové funkce
- Jižní Korea sází hlavně na jádro, nic jiného jí nezbývá