Znásilněné dětství

„Proboha co to je?“ Zarazil jsem se hned po vchodu do obchodního centra, někde na okraji mnohahlavého davu. Tleskající maminky, nudící se tatínkové, pobíhající ratolesti všech věkových kategorií. Matějská Pouť uprostřed meky všech, kteří zbožňují hromadné nakupování pod jednou střechou.

Pokračovali jsme směrem ke středu celého srocení a hosteska nám vtiskla do ruky leták hrající všemi barvami. Lokální volba „miss junior“. Mezi zaparkovanými vozíky do Sparu a stánkem s oříšky rozmanitých chutí a polev. To jsem prostě musel vidět. Procpali jsme se davem, výhled se otevřel a já úžasem oněměl. Na mobilním pódiu se za zvuku letních chorvatských hitů procházela skupina dětí, holčiček, ve velmi ranném školním věku. Na tom by ještě nebylo nic tak zarážejícího, kdyby všechny nebyly velmi silně nalíčené, natupírované barvené účesy a právě neprováděly promenádu v plavkách!? Může mi někdo prozradit, proč se děti mají před dospělými promenádovat v plavkách, ti jejich plochá dětská těla hodnotí a bodují a přitom se tomu prakticky nikdo nepodivuje? Nejsem odborník, ale neodpustím si rýpnutí – nejedná se dokonce o nějakou formu deviace?

Samotný pohled na skupinku soutěžících byl sám o sobě strašidelný. Lolitky se potácely v botách na podpatku velikostí, které se spíše hodí k zavěšení na zpětné zrcátko v autě, make-upu na obličeji vrstvu takovou, že jsem skoro podezříval místní skupinu maminek - vizážistek, že svým želízkům v ohni jejich americké úsměvy „nainstalovaly“ na tváře právě za pomoci silného líčení zapečeného horkem ze světlometů, které celé pódium nasvěcovaly. Bizardní zmalovaní homunkulové posléze kolébavou chůzí vyrazili bojovat o přízeň. Celý proces líčení jsme měli možnost sledovat prakticky z první řady. Vedle nás se nacházela zóna, kde maminky/manažerky-vizážistky-personální poradkyně-kadeřnice pracovaly tentokráte na uměleckém díle, na svém dítěti, na téma – večer v opeře. Večerní toalety, pouzdrové šaty, korzety, vše v miniaturních verzích, možná šité u Mattela.

Starší manželský pár stojící vedle nás celou scénu zhodnotil dokonale: „Je smutné, jak všechny ty matky zneužívají své dcery k tomu, aby si kompenzovaly vlastní komplexy.“

Nenasytný vetřelec, kterého nosím místo žaludku se ozval a první tóny hudební vložky nás přesvědčily, že je čas se vydat za nákupy.

Avšak věřím, že ve finále jsou možná všechny tyhle holčičky šťastné. Jsou středem pozornosti, líbí se, jsou z nich na okamžik hvězdičky. Nemám absolutně nic proti. Jen… Myslím si, že dětem bychom se měli jejich dětství snažit spíše prodloužit, než se jim snažit vtisknout dospělou tvář dříve, než do ní sami dozrají. Vně, ale zejména uvnitř. Protože to je na tom všem nejhorší – bezmezně nám věří a nechají se ukecat do kdejaké pitomosti, kterou si na ně vymyslíme.

Chtěl jsem připojit fotogalerii, ale pořídil jsem na mobil jednu fotku a ta je ještě mázlá. Upřímně jsem se cítil trochu hloupě, když jsem si měl fotit cizí holčičky v plavkách. Níže tedy fotky z internetu, na kterých se můžete podívat, jak taková malá miss vypadá.

A jedno video -

http://www.youtube.com/watch?v=WeGBFgNxewc