Organizační výbor mistrovství světa 2015 zveřejnil ceny vstupenek, jejichž prodej odstartuje v průběhu listopadu. Detailní podrobnosti prodeje budou upřesněny, ceny jsou však už dány. Na zápasy základních skupin stojí lístky od 190 do 1690 korun, záleží na atraktivitě duelu. Kdo chce vidět český tým, zaplatí minimálně 1290 korun. (zdroj www.hokej.cz)
Výsledek? V diskuzích se rozpoutalo peklo. Nespokojení fanoušci brzy překřičeli ostatní a vyčítali svazu, že tím znemožnil jít rodině se dvěma dětmi se podívat na to, jak se jeho národ rve jako lev o pomyslný hokejový trůn. Popravdě, ony to nebyly jen české diskuze. Na jednom finském sportovním webu jsem našel komentář, kde si fanoušek vydatně stěžoval a ještě nás přirovnával k vydřiduchům. Chtěl jsem mu odepsat ve finštině pár slov na uklidněnou a povzbuzení, ale když jsem svůj komentář přeložil v google translatoru do finštiny a zpět do češtiny, vyšlo z toho něco ve smyslu „Nadšenec hokej nebát se velký sup a dobít v pohodě“. Tak si nejsem jistý, že by pochopil co jsem měl na mysli. No nic.
Já nějak nemám při pohledu na cenu nutkání se bít v prsa v diskuzích, nebo jim nadávat do zlodějů a posílat je do (_:_). Když vezmu v potaz o jakou akci se jedná, jaká je její prestiž, kolik fanoušků na světě oslovuje a baví... to mluvíme o fanouškovské základně velké jako ta Beatles. A na jejich koncert bych (kdyby to šlo) za třináct stovek šel, ani bych nad cenou neprotestoval. Jen mě tak napadá, ruku na srdce, kdyby stály lístky stovku a šampionát těžce prodělal (on tedy stejně asi prodělá, necháme se překvapit kolik se nerozkrade), to bychom plnili diskuze příspěvky „proč že ty lupeny stály tak málo a kterého rádoby ekonoma to napadlo“. Pak bychom samozřejmě hnali k odpovědnosti, vesele zesměšňovali, nadávali. Jak řekl Martin Urban, generální sekretář svazu: „Například jen pojištění nás bude příští rok stát patnáctkrát více, než v roce 2004. Pokud bychom cenovou politiku nastavili špatně, svaz by mohl kvůli šampionátu zbankrotovat.“
Takže si holt ušetříme a víc bychom se mohli při očekávání první buly zaměřit na jiný problém – nastoupí Jarda Jágr? A jak ho postrčíme k tomu, aby změnil názor a nastoupil? Alespoň na pár zápasů... jako rozloučení s námi, hokejovou rodinou.
