Dovolená po Česku - 2.díl

29. 07. 2014 11:48:32
Jmenuji se Karel. Karel Bartáček. Je mi třicet-sedm let a letos jsme s manželkou Marií vyrazili po dvaceti letech na dovolenou. Do Egypta. A toto je náš deník.

Hurá do hotelu

S přehrabaným kufrem, lehčí o konzervu masa na paprice, se necháváme propleskat závanem horkého vzduchu před letištní budovou a hledáme na parkovišti mezi autobusovými vraky nás odvoz. Míříme k tomu s nejdelší frontou. Za čelním sklem s mohutnou prasklinou je zmačkaný papír s načmáraným nápisem fixou „Egypt Travel“. Jsme tu dobře. Kufry šoupnu na hromadu k ostatním a z ledvinky si za odměnu z krabičky odsypávám do dlaně pár lentilek. Řidič naloží naše kufry a směrem ke mně natáhne ruku. I když nerad, do jeho dlaně nasypu pár barevných čokoládových čoček. Jsme přece na dovolené, tak co bychom se nepodělili. Chvíli stojí a nevěřícně kouká střídavě na svoji dlaň a na mě. Cha! Takovou pohostinost určitě nezažil a od Čechů už vůbec ne. Napravujeme naší reputaci ve světě.

Maruška drží místo ve frontě. Přidávám se k ní a zástup lidí se dává do pohybu. Jen je nás nějak více, než kolik se do autobusu vejde, zdá se mi. Jsme natlačeni směrem k předním dveřím, nastupujeme, postupujeme a následně vystupujeme zadními dveřmi opět ven. Plno. Naše kufry jsou obratem vyloženy, řidič má sladkého od minule asi dost, ruku již nenatahuje. Za okamžik přijíždí náhradní autobus ne nepodobný Ikarusu v krátké verzi.

Po čtyřiceti minutách cesty v neklimatizovaném autobuse a vyložení třech čtvrtin cestujících nám přijde, že se na nás poněkud zapomnělo. Zpocený nátělník se mi lepí na záda a já se bojím, aby mi něco nebylo, když se potím víc než doma.

„Nejsi nemocnej, jenom jsi tlustej...“, uzavírá naši diskuzi Marie. Ví jak mě uklidnit.

Jestli jsem si z cesty autobusem něco odnesl tak fakt, že Egypťané jsou proklatě dobří řidiči. Na plný plyn projíždí zatáčky, ve kterých by brzdil i Senna. Já brzdím očima. Maruška klimbá. Poslední křivá a nebezpečně úzká ulička seknutá minimálně osmdesátkou. Konečně hotel. Co vám budu povídat, je to nádhera. Několik nižších šedivých budov, všude palmy a vonící mořský vánek. Usměvavý personál na recepci a vychlazená hala. Nátělník se konečně odlepuje. Dovolená začíná. Už se těšíme na moře, těšíme se i na to jiné slunce. Zabydlíme se v našem apartmánu ve druhém patře přímo nad venkovním sezením vnitřní restaurace, navlékneme se do plavek, do ledvinky beru pro jistotu pasy, nějaké peníze, z koupelny bereme sněhobílé osušky a míříme na pláž. Ta je sice krásná, ale písek je tmavší, než v katalogu (musím se zmínit delegátce, až za námi dorazí). Slunečníky a lehátka jsou placené, ale to nám nevadí – přijeli jsme kvůli sluníčku, ve stínu můžeme ležet na terase na chatě v Křečově. Nemohu se dočkat večeře, absence poledního gulášku dělá své a sekaná v mém žaludku už svoji porci energie dávno předala.

Po dvou hodinách na přímém slunci vyhledáváme stín. To se vážně nedá. Nacházíme ho u zadního servisního vchodu do hotelu, divím se, že tohle super místo není už dávno zabrané. A co na tom, že občas musíme někoho nechat projít. Však se všichni nějak porovnáme, jsme přeci lidi. Odpoledne pokročí, slunce se přehoupne k západu a my se vracíme na pokoj. Maruška vyklepává písek z osušek z okna, načež se hosté na zahrádce pod okny přesouvají dovnitř. Nedivím se, venku to stále ještě peče. Hned po příchodu pouštím naplno sprchu, aby se stihla trošku odtočit, než do ní s Maruškou vlítnem. Teče stále jen trochu vlažná a tak si mezitím dáváme jednu rychlou kanastu. Konečně se blíží čas večeře.

Večeře

Uvaděč u vchodu do restaurace agresivně gestikuluje a ukazuje přitom na mé kraťasy a nátělník.

„Kamaráde drahej já vím, že jsem zpocenej a to si představ, jak bych asi vypadal v tomhle horku, kdybych měl košili a dlouhé kalhoty. To bys teprve řval jako tur...“, přátelsky ho s úsměvem poplácám po rameni. No, k jídlu samotnému mohu po prvním večeru říci toto – trpím jako zvíře. Díky bohu za hranolky a kusy grilovaného masa, s láskou vzpomínám na naší firemní kantýnu. Jinak samá zelenina, těstoviny, nějaké kroupy co doma dáváme do polévky a samé divné něco plněné něčím. Ale sladkého, toho tu je spousta druhů. To mi působí vyloženou radost a tak nakládám dva talířky vrchovatě, když už jim to neřeknu, tak jim alespoň ukážu, že mi to vážně chutná. Jenomže... jídlo jen ráno a večer je fakticky málo. Řešíme to rychlovýrobou vlastních sendvičů do ubrousku. Stejně jsme za to jídlo zaplatili a vyhodilo by se. Holt Čech si umí poradit v každé situaci.

Posíláme pozdravy do ČR, zítra jedeme na výlet na památky. Zase se ozveme.

Pokračování příště...

Dovolená po Česku - 3.díl


Dovolená po Česku - 1.díl

Autor: Jan Kotlín | úterý 29.7.2014 11:48 | karma článku: 18.02 | přečteno: 1644x

Další články blogera

Tato rubrika neobsahuje žádné články...

Další články z rubriky Letní povídka

Dan Eminger

Dva roky dlouhá povídka o praporčíkovi Porazíkovi a jiných vojenských zajímavostech část 2

Druhá část dlouhé povídky o vojenské službě v socialismu určená především a možná že výhradně pro ty, kteří ji v časovém rozmezí 730 dní absolvovali.

17.6.2019 v 13:07 | Karma článku: 13.50 | Přečteno: 373 | Diskuse

Vladimír Rýdl

Jeden den bez lhaní ...

"Lžeš!" vyjekla na mně poté co jsem se hájil, že jsem řekl, že "jdu na jedno". "No tak dobrá no, přišel jsem pozdě, ale fakt jsem měl jen jedno" ... lež nebo pravda?

13.6.2019 v 21:03 | Karma článku: 9.28 | Přečteno: 214 | Diskuse

Vladimír Rýdl

Nečekané ...

Když jsem se před těmi x dny rozhodl, že budu psát své myšlenky, prožitky, zážitky, výmysly či nesmysly sem na blog, nikdy jsem nepomyslel na to, že budu mít tolik čtenářů...

12.6.2019 v 22:20 | Karma článku: 8.72 | Přečteno: 243 | Diskuse

Dan Eminger

O pionýrských táborech

Povídka pro pamětníky pionýráků. První povídka se snad asi docela líbila, tak přidávám další retro povídku z minulých časů.

10.6.2019 v 8:20 | Karma článku: 17.42 | Přečteno: 461 | Diskuse

Vladimír Rýdl

Zagorka ...

Víte jak je nebezpečné mít přezdívku? Strašně! Mám kamarádku a tý nikdo neřekne jinak než "Zagorka" no a dál? Dál to byla jednoho dne fakt sranda...

22.5.2019 v 20:27 | Karma článku: 15.21 | Přečteno: 1027 | Diskuse
Počet článků 74 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 2729

Najdete na iDNES.cz