Kaufland. Oddělení masa, vepřového, dvě vymazlená selátka zatavená ve fólii čekají na svého budoucího majitele. Nikde žádný řev, žádné protesty, klid. Nikdo v křečích nezvrací do boxu s mraženými kachnami, nikdo se nekřižuje a nevzývá všechny bohy, stejně tak i transparenty zůstaly doma. Tak o co vlastně v tom Polsku a Německu jde?
Pro ty kdo netuší o čem mluvím, připojím část článku –
Síť velkoobchodů s masem a dalšími potravinami Makro Cash & Carry vyvolala v Polsku poprask tím, že dala do prodeje půlená a celá selátka zatavená do fólie. U množství klientů vyvolává pohled na tří- až desetikilogramová živě působící zvířata hrůzu a šokováni odvracejí od pultů se selátky hlavu, napsal polský deník Fakt.
„Byla jsem Vaší dlouholetou klientkou, ale do sítě Makro už nevstoupím, i kdybych měla zemřít hlady a moji blízcí též,” vzkázala obchodnímu řetězci přes portál Gazete.pl čtenářka Ewa. A nebyla sama.
„Co se asi tak děje v hlavách dětí, které vidí taková prasátka v obchodech? Jsem pobouřená a znechucená,” napsala Joanna. Jakási Urszula pak jen dodala, že nevěří, že by něco podobného mohl sníst Evropan ve 21. století. To jsou věci. (zdroj: Novinky.cz)
Co takové chlazené kuře vcelku, čerstvé ryby, mořské plody, čerstvé ovoce, zelenina. To už nikoho nepobuřuje? V některých supermarketech by rybí koutek pobuřovat měl nejen zákazníky, ale i ČOI, když připomíná (bohužel i vůní) odhalený masový hrob. Také bych se vůbec neobával toho, že dítě bude mít z pohledu na selátko šok. Naopak bych se obával šoku nás všech, když si naše nejmladší generace bude myslet, že krkovice roste na stromě a klobásy se pěstují jako mrkev na záhonech v Maďarsku. (a že modelky neprdí, ropa nikdy nedojde, jsme sami ve vesmíru, že se o nás stát vždy postará - jako by už toho tak neměly málo)
I když bych mohl být brán jako městský floutek, tak při každé příležitosti utíkám z města blíže k přírodě. Tam, kde je stále běžné mít slepice, prasata, kozu, kde je zabijačka oslavou života prasátka a vzdání díků tomu, že nás nakrmí a bez obav, že v očích některých budu skoro vrahem. Jak by asi paní koukala, když by mě viděla, jak na zabíjačce při vaření „prdelačky“ ochutnávám ještě teplou krev. Už vidím jak se naklání v uctivé vzdálenosti přes plot se slovy: „Táto jestli to strčíš do huby tak už ti v životě nedám pusu.“
Všem, které hnusí pohled na potraviny v jiném stavu, než rozšmelcované na hadry ze separátoru, křehčené a bůh ví jak ještě vyšperkované, lisované do unifikovaných euro bloků standardizovaného rozměru jejich volbu neupírám a rád jim všechny tyto polo-potraviny přenechám. Na výběr mají širokou škálu.
Úzkoprse se ale nebraňme tomu, že člověk je ve své podstatě stejně „prostý“ lovec, jako zbytek přírody. Pořád se stylizujeme do role lepšího druhu, čistšího, inteligentnějšího, který s tím vším vražděním kvůli krmi nechce mít nic společného. A přitom je to stejný oxymóron jako doporučovat na léčbu nespavosti se co nejlépe vyspat (W.C. Fields).
Dobrou chuť k obědu přátelé.
