Nemám ještě ani stromek. Vlastně nemám ani ozdoby, které bych na něj navěsil. Nemám cukroví. To co jsem dostal darem jsem předaroval hladovému pracovnímu kolektivu. Pořád se někam ženu, září, listopad, devatenáctého prosince. Během okamžiku. Mrknutím oka.
Potřebuji čas na to se zastavit. Nejdražší komodita na světě,které se mi hromadně nedostává. Pane Kotlín brzděte, ale vážně… jako bych slyšel svoji báječnou obvodní lékařku, na kterou jsem si horko těžko udělal v závěru roku čas a po několika letech se nechal pořádně „prohlédnout“. Jak jsem později zjistil, bylo to velmi moudré rozhodnutí. Zdárně jsem se vyhýbal diskuzím o pečení cukroví, o tradicích. Proč mám letos pocit, že se mě to netýká?
Pracuji z domova, do sluchátek si pouštím Somewhere in my memory od Johna Williamse a marně se snažím naladit tu správnou vánoční vlnu. Sakra. Myšlenky mám ryze pracovní. Za oknem déšť, před oknem ležící pes olizující si tlapky rozežrané od posypové soli z chodníků. Chvíli pozoruji ten boj a říkám si, jestli jsem ty tlapy neměl umýt ještě více. Chtěl bych být na chvíli děckem, podívat se s hrnkem horkého kakaa na Mrazíka (alespoň třikrát) a mít zase ten hřejivý pocit očekávání, jestli mi letos ježíšek přinesl plastového robota, nebo pěknou knížku. Prostě vypnout a relaxovat. Dělat na chvíli to, co naše vláda má tak ráda – nemyslet.
Vraceli jsme se z koncertu v Rudolfinu, pěšky šli v dešti přes Staroměstské náměstí a i když je ten vánoční strom šeredný a vypadá jako z Las Vegas, tak mě zvláštně navnadil. Přišlo to samo. Zastavili jsme se, já se zachumlal do kabátu, v louži přešlapoval z nohy na nohu a pod vlivem okolí se nechal hypnotizovat tou vůní svařáku, medoviny a skořice. Aromaterapie zdarma.
„Merry christmas,“ ozval se pár stojící vedle nás.
„Merry christmas to you too,“ opětoval jsem úsměv.
A tak i když se stále měníme, uspořádáváme si priority, stěhujeme se, scházíme se a rozcházíme, stárneme, tak tenhle magický čas stejně neodoláme a podlehneme kouzlu. Ženy i muži, děti i dospělí, hetero i homo. Díky bohu za to. A za sebe říkám, že čert může vzít dárky, kakao, Kevina i Marfušu, ale ten magický čas, kdy s rodinou, přáteli zasednu v klidu k jednomu stolu, mi nikdo nikdy nevezme. A naštěstí si vždy včas uvědomím, jak je pro mě důležitý.
Krásné svátky všem.
