Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Houpání přece nezabíjí

23. 08. 2014 10:31:13
Houpat se je přirozené a běžné. Už od kočárku, kolíbky nás ten stereotypní pohyb uklidňuje. Možná to máme v genech od dob houpání na stromech, odkud jsme se postupně přesunuli na pevnou zem a k pohybu kupředu dál sloužily jen nohy. V dětství a pubertě jsme se houpali snad všichni, ve stáří se mnoho z nás rádo posadí do houpacího křesla na verandě nějaké pěkné chaty u lesa. Rozhoupané dětství přežila většina z nás ve zdraví. Proč je tomu najednou jinak?

Po škole jsme vyráželi zavěsit se a debatovat na klepačku na koberce před domem. Když nám jí po revoluci odřízli a odvezli, přesunuli jsme se na vhodný strom v zahradě. Když i ten později odřízli a odvezli, zintenzivnili jsme houpání ve škole na chatrných židlích, až se jim rozjížděly zadní nožicky a v linu na zemi zely hluboké díry velikosti Macochy (díky kterým se při správném zaseknutí židle daly docilovat až neuvěřitelné úhly zhupu).

Na školním hřišti byly dvě velké zabetonované branky. Když se trénovalo, z boku plechové boudy jsme ještě vytáhli podomácku x krát svařované menší branky z lešenářských trubek. Tahali jsme je položené na hřiště sami... ještě dnes pamatuju jak byly těžký, ruce jsme měli vytahaný jako paviáni. Celou dobu, co jsme protahovali svá puberťácká těla, jsme byli pod dohledem. Nejen kvůli touze věšet se na břevno, ale hlavně kvůli tomu, že jakmile se autorita vzdálila, ten si zapaloval cigáro, jiní plánovali SVOP-ku. Pod dohledem to bylo jiný kafe. Jak se někdo zavěsil, okamžitě následoval pronikavý hvizd píšťalky. Bez zbytečných protestů byla "pokuta" dle počasí a nálady někde kolem deseti kliků. Při "držkování" už si člověk vysloužil bolestivý štípanec na zátylku (zvláštní úchylka našeho správce hřiště, na kterou přesto vzpomínám rád), porci kliků a dvě kolečka běhu kolem hřiště v likvidačním tempu. Vcelku rychle naše "líná" parta pochopila, že nám za to ta chvíle v kůži netopýra nestojí. Počty trestných kliků, kterých jsem za léta byl svědkem, jsou obrovské. Počet zraněných zavalením brankou nula.

Třeba není potřeba vymýšlet různé brankové dotace, vynalézat branky s alarmem a čidly, gyroskopem a s břevnem ze želé, nebo jakýho čerta to chystají. A pak tlačit, aby si je školy a sportovní kluby za těžký peníz kupovaly. Třeba by stačilo mít brány pod dohledem odpovědného dozoru a když se nepoužívají, tak je sklidit (zabezpečit). Když se přidají tělocvičné pokuty, možná nebudeme muset o takových zbytečných tragédiích slýchat.

SVOP - svévolné opuštění posádky

Autor: Jan Kotlín | sobota 23.8.2014 10:31 | karma článku: 12.84 | přečteno: 477x

Další články blogera

Jan Kotlín

Chováme v bytovém domě zvíře

Soužití s domácími mazlíčky se stalo běžnou realitou bytových domů snad všech měst naší republiky. Ať už pes, kočka, křeček, nebo různí plazi zpříjemňují život svým majitelům a mnohdy znepříjemňují život sousedům.

26.5.2015 v 8:59 | Karma článku: 10.89 | Přečteno: 669 |

Další články z rubriky Společnost

Hana Rebeka Šiander

Jaké to je randit se skrblíkem?

Muž. Vysoký, štíhlý, usměvavý, milý, uměl zajímavě a barvitě hovořit a vyprávět. Dokázal mě pokaždé rozesmát a byl vůči mně pozorný, naslouchal mi. Jeho vadou charakteru bylo, že to byl skrblík. Miloval peníze a sám sebe, ne mě.

23.6.2017 v 15:52 | Karma článku: 13.62 | Přečteno: 353 | Diskuse

Jakub Kouřil

Oslík a dáreček

Byl jednou jeden oslík, který vypadal jako všichni oslíci. Měl dlouhé uši a krásně hýkal. Jeho hlava se krásně táhla v úsměv. Oslík se jmenoval Jumbo a měl důvod se radovat. Vlastnil totiž žlutou krabičku.

23.6.2017 v 15:48 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 59 | Diskuse

Jiří Hermánek

Statisíce podpíraču? Tak to je pěkně na draka...

Moji ctění kolegové Turner a Vlk, každý svým osobitým způsobem, ztvárnili svůj názor na tu kreaturu, co sedí, jako žába na prameni, na Hradě a nehodlá tam vpustit žádného pravdoláskovce. To je tedy ale opravdu smutné.

23.6.2017 v 14:30 | Karma článku: 22.17 | Přečteno: 468 | Diskuse

Pavel Chalupský

Logika, Duše, Intuice.

Tak je tu máme krásně seřazené. Každá z nich představuje část nás samých. Jsou naší podstatou. O Logice jsem se kdysi učil, o Duši a Intuici ani muk. Tak se zkusím zamyslet.

23.6.2017 v 14:20 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 33 | Diskuse

Jindřich Chmelař

Je čas udělat krok dál

Už pár let se, nejen v Česku, ale v celé Evropě, vede boj o svobodu slova, o zachování evropské Evropy a vůbec o zachování zdravého rozumu. Je jasné, že dochází k velkému přerodu celé naší společnosti. Ale co z toho vzejde?

23.6.2017 v 12:30 | Karma článku: 14.71 | Přečteno: 254 | Diskuse
Počet článků 74 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 2722
free counters .

Seznam rubrik

Oblíbené blogy

Oblíbené stránky

Oblíbené knihy

Co právě poslouchám

Napište mi

Vzkaz autorovi


Zbývá 1000 znaků.


Toto opatření slouží jako ochrana proti webovým robotům.
Při zapnutém javaskriptu se pole vyplní automaticky.


více


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.