Asi netřeba opakovat co se té noci z pátku na sobotu stalo. Ono se to ani z úcty k pozůstalým nehodí. Stačí jen, že vyhasl mladý život zvlášť krutým a bezcitným způsobem.
I když početná skupina z nás má trest smrti spjat s diskutabilními a mnohdy vykonstruovanými procesy vedenými za socialismu a tím pádem nám ve spojitosti s ním vyvolá pachuť v ústech, nelze se ubránit myšlence, zda v podobných případech neudělat „výjimku“. Oko za oko, zub za zub, život... Ale není smrt jako smrt. Dokážu si představit, že chudák mladá Petra by v těch inkriminovaných momentech dala cokoliv za to, aby její utrpení co nejrychleji skončilo. Pověsit ty hajzly na provaz by pro ně bylo moc snadné vysvobození. A protože týrat nikoho nemůžeme, pak bych v tomto mimořádně smutném a krutém případě trest smrti nebral jako dostatečný trest.
Nabízí se otázka co s nimi. V našich podmínkách a s naší justicí se obávám trestu dvaceti let v lázeňském zařízení, kterému jsme si zvykli říkat kriminál. Ten už bohužel dávno ztratil ten původní „glanc“ a pro taková zvířata už není postrachem, no mezi námi – klid, teplo, jídlo 3x denně, TV, sprcha, posilovna... a zadarmo... neberte to! V řeči nás slušných a pracujících se jedná o dovolenou. Za dvacet let vyleze odpočaté vypracované hovado, které se ještě lecčemu přiučí od těch ostatních neandrtálců, kterým tohle skvělé „ubytko“ všichni platíme.
Zavedl bych nucenou práci, dal jim krumpáč, lopatu a s brokovnicí v ruce je vyhnal do lomů, na stavby, opravy silnic. Každého takového. Chceš jíst? Tak si na to nejdříve vydělej! Nevyděláš? Umřeš hlady. V jednoduchosti je krása. A ať si mravokárci říkají co chtějí – se zvířetem se nesmí zacházet v rukavičkách.
Je mi líto téhle ztráty a doufám v co nejpřísnější postih pro všechny TŘI obžalované. A pokud naše justice selže (tak jako již několikrát v minulosti), pak v duchu tiše doufám, že se o ně někdo za mřížemi „pěkně postará“.