Zvou si ho do Afgánistánu, aby tam vojákům trochou klasické staročeské kuchyně polechtal jejich žaludky. Některým z nás již delší dobu lechtá bránici a jiným gastro dobrodruhům určitě polechtal žlučník. Má svůj pořad, vydal knihu, pak další, bloguje, sportuje a je prý i dobrý milovník. Klement Gottwald české gastronomie Jiří Babica.
Už víme co zabilo Kim Čong Ila.foto.dama.cz
A protože Babicománii propadl a dále propadá vcelku početný zástup těch, kteří umí do ruky vzít vařečku a ví jak zapnout sporák, sám jsem při návštěvě rodičů shlédl jeden díl jeho pořadu, tak jsem si s chutí přečetl jeho životopis. První překvapení na mě čekalo už z úvodu, kde jsem se dozvěděl, že je vyučený! On by to nebyl nějaký zázrak, přece jen to u kuchaře očekáváme, ale přijde mi podivné, že vyučený Jirka v jednom díle inzeruje jako vynikající večeři pro děti těstoviny vařené ve vodě a sojové omáčce, následně rafinovaně ukryté pod peřinou „ajdamu“. Tomu říkám porce zdraví z posázaví, děti nám vyloženě porostou do krásy, budou mít zdravé zoubky a silné kosti. Snad se to nenaučil v Peterbergers Hofu. Vážně tohle sám servíruje dětem? Na to se dá vzkázat snad jen „Mazal tov“.
Za učiněného kouzelníka je mezi svými kamarády považován i proto, že umí uvařit exotické jídlo bez použití tradičních ingrediencí. Moc si to nedokážu představit, ale když jsem se dostal až k receptu na Tiramisu (což snad ani považovat za exotický recept nelze) alá Žižkov (pomazánkové máslo, piškoty Lidl, granko, rum a uvařený turek), tak si můj žaludek málem sám udělal totální bandáž. Jak tohle někdo může skloňovat v kombinaci s výrazy jako „zážitek“, „gastronomie“, nebo „vrcholná kulinařina“ už komentovat nebudu. Jiří má i zvláštní nedostatky v cizojazyčném názvosloví některých jídel, příloh, či ingrediencí – Ratatouille je Ratatule, ze Spare-ribs jsou najednou Špéritz. Kdo chce pochopit, pochopí, kdo ne, tak má smůlu, Jirka vaří pro normální lidi. Nebo to alespoň tvrdí.
Má i zvláštní smysl pro humor, nebo doufám, že to byl pokus o vtip, když prohlásil: „Pakliže budete mít štěstí jako já, že váš manžel, babička nebo dcera byli na rybách a přinesli kombinaci lososa, tresky a sumce, což se samozřejmě může podařit...“ No podařit se to určitě může, ale moc bych na to nevsázel. Jirka Babica je tedy i neotřelý šoumen a tak to má být, tak je to správné.
A teď si Jirku pozvali do Afgánistánu. Co se nepodařilo Talibanu, to zvládne Jirka sám – jedna z hlášek, které se okamžitě objevily na sociálních sítích a v diskuzích pod články. Dokonce sami vojáci mají strach, že to nejhorší je z celé mise teprve čeká a že se budou muset vypořádat i s novým typem zbraní a to chemickými. Přijde mi to v rozporu s Ženevskou konvencí, ale zřejmě se za ta léta již pravidla lehce uvolnila.
Krásný příklad toho, že i na NE-umění se dá postavit business. Představte si kutilský TV pořad s někým, kdo neumí vzít do ruky kladivo, nebo ekonomické publikace od někoho, kdo v životě neslyšel jména Smith, nebo Keynes a ještě by se mu takto dařilo. Tleskám ve stoje, protože v dnešní době náročných diváků a čtenářů si z ničeho a s ničím vybudovat takové jméno je úspěch hodný mistrů. Jiří prostě umí z hovna uplést bič a ještě zapráskat. A našim vojákům držím palce, aby tu kulinářskou talentmánii přežili. Ne, myslím to zcela vážně.
