Čína nám zdražuje Vysočinu

Za drahou Vysočinu mohou Číňané… No nepřekvapuje vás to? Po dobách, kdy za všechno mohli marťani, pak kapitalistický brouk mandelinka bramborová, Jennifer Lopez, počasí, tu máme naší spásu, Číňany. Na ně se dá hodit prakticky cokoliv, oni to snesou.

Omlouváme si svoji neschopnost a hledáme jako malí frackové někoho, nebo něco, kam svoji odpovědnost hodit, ukázat prstem a kňourat. Salám Vysočina, toho času již s původní Vysočinou ani vzdáleně příbuzný, chudáček plný separátů, náhražek, rychlosolí, éček a jiných pochutin je novým zářným příkladem. I přes to, že některé štangle hrdě se honosící původními názvy jako Vysočina, Poličan, Gothaj se někdy vážně nedají konzumovat, tak je český zákazník kupuje ve velkém a evidentně mu nevadí, že někdy obsahují jen „špetku masa pro chuť“. Koukáme na špičku ledovce a zase narážíme na tu klasickou paralelu – lidé nemají peníze, ale jíst musí (na housce a čaji nikdo dlouho nepřežije), znevýhodňování našich zemědělců nás nutí dovážet maso ze zahraničí (viz článek – každé druhé kilo vepřového masa je z dovozu) a stále tlačit cenu dolů, ale jen u výkupu, protože marže obchodních řetězců musí zůstat šťavnatá a když už si ze svých vysokých marží trochu seberou, tak čekají medaily za statečnost. Zemedělci se naprosto logicky ptají jak je možné, že cizí prasata vyjdou i s dovozem k nám na kilo levněji, než je výkupní cena veprového od nich. Čím je tedy proboha krmí? Nebo máme tu dotační politiku vážně tak úchylně nastavenou?

Ti naši zemědělci.

Projeďte se autem po malebné krajině té naší přenádherné vlasti a místo kochání se přírodou se podívejte, kolik vepřínů, kravínů, velkovýkrmen je zavřených, na kolika polích napočítáte jiné plodiny než řepku. Zemědělci vzdávají svůj boj s hloupým dotačním systémem a nelze se jim divit. V informačním věku už nás nezajímá odkud se to všechno bere, nás zajímá jen, že až pojedu v sedm večer ze své kanceláře do Kauflandu, Tesca, Alberta, tak tam na mě bude v pultech čekat všechno to, co tak rád do noci cpu do žaludku.

Za komanče bylo líp a nic se nešidilo.

Ale to je pěkný nesmysl. Šidilo se a ne že ne. Sice se neustále argumentuje tím, že na všechno byly normy a kdo nesplnil normu, tak dostal pár knedlíků ve čtvrté cenové za rozkrádání majetku v socialistickém vlastnictví, ale zase takový višňový sad to taky nebyl. A teď hovořím z vlastní zkušenosti, respektive reprodukuji informace od lidí, kteří pracovali pro PMP, tedy pro Pramen Maso Praha (možná, že znáte). Věřte tedy, že se směsi na salámy nastavovaly drceným ledem, ve větším měřítku se používala rychlosůl, cinkly se váhy, prostě cesta se vždy našla. To nic nemění na faktu, že ve své podstatě se salám opravdu skládal z masa. Masa adekvátního druhu toho daného salámu (tedy že do Vysočiny se necpal drůbeží!!! separát). (a jen pro doplnění – řezníci si sami pro sebe dělali „vedlejší várky“, které byly naprosto nešizené a musím uznat, že něco takového jsem vážně už nikdy po tom nejedl – u nás tedy. Ale to byla podpultovka určená pro vlastní spotřebu, nebo bartrový obchod.)

Karty jsou rozdány.

V jednom ze svých předchozích článků jsem EU přirovnal k „moderní“ verzi RVHP, která si s sebou táhne všechny její původní neduhy. Máme tu další pěkný příklad. A že se mléko vylévá do kanálů, protože nějací vlezdobruselisti tenkrát vymysleli, že zrovna Polsko bude produkovat pro EU mléko a Rakousko vejce, tak jde celý původní vcelku fungující systém do pryč. Nejen naše vláda, ale i celý slavný Brusel zapomíná totiž na jeden podstatný fakt – nejen zemědělci, ale nikdo z nás není totálně nasazený, může se svobodně rozhodovat, může se bránit. Proč o tom mluvím? On ten systém je od nich evidentně nastavený stylem – tady máme dvacet farem, všechny budou produkovat řepku, to bude tolik a tolik za rok, udělají se tabulky a stanoví pravidla. Ale do toho jejich pexesa jim všichni zasahujeme svými svobodnými rozhodnutími, zemědělci zaparkovali traktory, vybili chovy a vrhli se, co já vím, na pořádání školení pro manažery, nebo místo kravína otevřeli autobazar. Už je jen třešničkou na dortu fakt, že když se o všeobecných podmínkách v EU vyjednávalo, tak naše vyjednávací mise skončila totálním fiaskem. To bylo tenkrát řečí, vzpomínáte? – ono to zase tak špatné nebude, mohli jsme dopadnout hůř, stejně máme báječné podmínky a je jedno, že ostatní přistoupivší jsou na tom lépe (někde musím ty články vykrámovat, bude to zábava na letní grilovací večery s přátely, nebo to můžeme vydat jako sborník vtipů).

Neklamejte nás.

Když je něco Vysočina, pak má být Vysočinou. Špekáček špekáčkem. Jsem pro tvrdší postihy proti zneužívání značek a dobrého jména určitých výrobků. Ať si tomu dávají výrobci názvy jaké chtějí, současná situace nesmí být tolerována. U špekáčků to šlo, proč bychom to nemohli zavést i u jiných výrobků. Když jde někdo do autosalonu koupit si BMW, tak se těžko smíří s tím, že doma zjistí, že to má motor z trabanta a sedačky ze stopětky. Za plnou cenu nejlépe. Nenechme se klamat a dělat ze sebe blbce.

Zákazník se rozhodne.

Protože si na své peněžence sedím sám a kromě daní, daní z daní, daní z přidané hondoty, daní spotřebních, daní z nemovitosti… víte co, to bychom tu byli ještě dlouho… prostě kromě daní a jiných poplatků, které platit státu musím, si o dalších výdajích rozhoduji sám. Jako spotřebitel mám tedy jedinečnou šanci ukázat své preference. Když se mi něco nelíbí, tak to prostě nekoupím. Má salám málo masa? Nekoupím. Má salám něžně přiznanou ušlechtilou plíseň (Tesco) na povrchu? Nekoupím. U pultu se na mě koukají jako na tydýta, když po nich chci vidět u toho jejich nakrájeného bůh ví odkud salámu složení? Mají smůlu, nekoupím. Nejlepší kontrolou je spotřebitel. Stačí se naučit nakupovat, kupovat si lepšího méně, naučit se jíst to, co má aktuálně sezónu (mimochodem chřest je teď velmi levný, úžasný oběd… a bez vepřového).

A tak si řekněme pravdu, že šidit se nemusí. Pořád ještě existuje spousta alternativ, stále jsou řezníci soukromníci, u kterých vás vůně domácích klobásek pohladí, cestou od něho si uděláte procházku přes trh a koupíte čerstvou zeleninu. Je to všechno na nás, tak nakupujme s rozumem. Pěkný den přátelé.